
Cítím nepříjemný chlad, nechápu proč vidím svou tvář.
Snad to špatně nemusím brát.
Je ledově bílá okolo s pupeny…ty leží v černé truhle okolo mne,
proboha proč jsem obsyta rudými růžemi?
Jakoby z nebe vidím zástupy za mnou.
Pochodují chladným krokem, oči jim vlhnou a ty růže najednou vadnou…
Pomalu s celým mým tělem klesám mezi ostatní hroby.
Už je pozdě, hrobník něco spisuje perem s ostatními, co mají černé roby.
Není návratu zpět, už mne pohltl svět.
Je ledově bílá okolo s pupeny…ty leží v černé truhle okolo mne,
proboha proč jsem obsyta rudými růžemi?
Jakoby z nebe vidím zástupy za mnou.
Pochodují chladným krokem, oči jim vlhnou a ty růže najednou vadnou…
Pomalu s celým mým tělem klesám mezi ostatní hroby.
Už je pozdě, hrobník něco spisuje perem s ostatními, co mají černé roby.
Není návratu zpět, už mne pohltl svět.
Tak...tato básnička....je..je...je taková...jiná...zvláštní...docela straší...i když tohoto bysme se neměli bát,protože je to jediná jistota,která se určitě stane...Smrt....